Vracíme se - Rusko jde zpět do Afriky, aby zvítězilo nad konkurenty
Alexandr Staver
Důvod, proč Rusko přestala zajímat Afrika, je zřejmě chybná představa o tomto kontinentu, kterou vytvořili spisovatelé z konce devatenáctého a začátku dvacátého století. A k tomu ještě stereotypy dodávané televizí a obecně médií. Takto je pro většinu obyvatel Afrika zaostalá, chudá a negramotná, obydlená divochy. Ve světové politice je to stálý outsider, který se nesnaží dosáhnout úroveň předních zemí světa.
Je to tak? Je čas tyto stereotypy prolomit
Kdysi byl podobný pohled na Čínu. Spějí na rohožích, jedí misku rýže denně a jezdí ve starých sovětských autech, jejichž výrobu kdysi podaroval Stalin Maovi. Nyní představuje Čína přední ekonomiku světa v paritě kupní síly. Navíc dnes právě Čína určuje světový rozvoj. Právě včerejší jednání amerického prezidenta s čínským vůdcem je v tomto ohledu velice příkladné.
Podobná historie nás co nevidět čeká i na africkém kontinentě. Za deset až dvacet let se Afrika stane jedním z nejperspektivnějších území pro investování. Jsou pro to všechny předpoklady:
Afrika má nejbohatší zásoby mnoha užitečných surovin. Africké země jsou bohaté na bauxit, mangan, uran, kovy vzácných zemin, platinu, koltan (bez kterého se nevyrobí ani jeden mobil) a kobalt (bez kterého nevzlétne ani jeden bombardér).
Rusko po rozpadu Sovětského svazu ztratilo přístup k mnoha ložiskům na sovětském území a ta přešla do rukou sousedních osamostatněných států.
Afrika vede v porodnosti. Nyní v ní žije asi 15 procent světové populace. Podle vědeckých předpovědí bude mít za sto let 40 procent.
Dále má Afrika velmi vysoké tempo rozvoje svých zemí. V posledních dvaceti až dvaceti pěti letech se rozvíjela o více než 4 procenta za rok. Příkladem mohou být egyptské mobilní telefony, nebo v Keni běžné platby kartami.
Rozpad Sovětského svazu a neuvážené přání stát se součástí „světové společnosti“, částí „demokratického světa“ vedlo ke smutným výsledkům. Prakticky přestala spolupráce s africkými státy. Na celém africkém kontinentě jsou jen 4 ruská obchodní zastoupení, a to v Egyptě, v Jihoafrické republice, v Maroku a v Alžírsku. Obchodní obrat se v porovnání s obdobím vlády Gorbačova snížil šestkrát.
Vraťme se do Afriky
Hospodářské styky Ruska s Afrikou se týkají především Egypta, Alžírska, Maroka, Jihoafrické republiky, Tuniska, Nigérie a Súdánu. Ostatní země mají s Ruskem malé kontrakty, maximálně do stovek milionů USD. Přitom mnohé země na vztah s Ruskem hledí pozitivně, což má jednoduché vysvětlení. Pro získání nezávislosti se periodicky objevovaly občanské války podněcované Západem. Při nich násilně sesazovali nevítané prezidenty.
Dost dlouho po rozpadu Sovětského svazu neexistovala ve světě země nebo vojenský blok, které by neměly hospodářskou závislost na USA a na NATO. Až přišla Sýrie. Afrika viděla, že všechno nemusejí rozhodovat Američané.
Přestože se o stabilitě v Africe nedá mluvit (konflikty vznikají a zanikají), není možno se do Afriky nevrátit. Mají tam suroviny, které nemá Rusko.
Nevyhnutelná konfrontace
Dnes má Rusko vážné konkurenty. Nedá se mluvit o protivnících. Boj s nimi k jejich vytěsnění jakožto konkurentů bude na poli politickém, hospodářském a ideologickém, ale i dalším. Pro USA, Evropu, Čínu i další země jde v Africe o třešničku na dortu. Boj už začal.
Ruské společnosti se aktivovaly najednou v několika afrických zemích, a to ve Středoafrické republice, Mosambiku, Mali a Súdánu. Některé západní společnosti odpověděly tak, že využily místní gangy k napadání zaměstnanců společností a k ničení některých pro výrobu důležitých zařízení.
Ruské společnosti nemají k ochraně svého majetku své bezpečnostní agentury. Bezpečnostních agentur funguje v Africe mnoho z mnoha zemí. Za příklad může posloužit situace v Mali. Koncem roku 2019 podepsal tehdejší prezident země Keita dohodu o vojenské spolupráci a do země měla přijít ruská armáda. Avšak už v roce 2013 dorazily francouzské oddíly pro boj s teroristy vázanými na al-Kájdu a IS. Francouzi se zachovali podle hesla, že nejlepší obrana je útok. Ohledně ruských oddílů zaútočili v tisku informacemi o soukromých vojenských útvarech Vagner. Činila se především agentura France-Presse.
V zahraničí je soukromá vojenská společnost Vagner soustavně spojována s Kremlem. Název Vagner má jenom v západním tisku. V roce 2017 byla zařazena do sankčního seznamu. Přitom v Rusku žádná taková společnost neexistuje. V roce 2015 se měli dva zaměstnanci Moran Security Group Vadim Gusev a Jevgenij Sidorov zaregistrovat v Hongkongu se soukromou společností Slavjanskij korpus pro ochranu ropovodů v Sýrii.
Jinak zaměstnanci uzavírají běžné smlouvy se zahraniční bezpečnostní agenturou.
Agentura France-Presse opět straší francouzskou vládu informacemi o vagnerovcích. Prý s nimi jedná vláda Mali o ochraně nejdůležitějších objektů infrastruktury. Na tuto informaci reagovala francouzská ministryně obrany Parlyová: „Jestli úřady Mali uzavřou s Vagnerem dohodu, bude to mimořádně poplašným a rozporuplným signálem, neslučitelným se vším, co jsme mnoho let chtěli dělat k podpoře zemí Sahelu.“
Přitom ministryně pohrozila vládě Mali převelením francouzských vojsk do Súdánu.
Jaká je perspektiva?
Vracet se je vždycky těžší než přijít nově. Byli jsme v Africe a odešli jsme proto, že jsme měli uvolnit místo společnostem z jiných zemí. Za třicet let firmy z jiných zemí a jiné země vybudovaly v afrických státech vlastní infrastrukturu a podniky. Vzdát se toho nehodlají.
Konkurenční boj bude tvrdý, může být i za použití síly. Samozřejmě, že bezpečnostní společnosti budou plnit své závazky. Pokud někteří budou chtít spolupracovat s Rusy, budou automaticky považováni za ničemy. To se dá čekat. Ale i tak se Rusko musí do Afriky vrátit.
Není možno se vzdát perspektivního trhu, ztratit možnost získat důležité nerosty, nechat uniknout vlastní výhody. Je čas, aby Rusko, jakožto starostlivý hospodář, své bohatství nejen prodávalo, ale také přinášelo domů to co samo nemá, anebo toho má málo.
Převzato z Topwar.ru
Outsidermedia.cz